Domov jako medicína

Domov očima lékaře

Co je domov? Jak jej vnímám? Domov je pro mě místo, kde se cítím nejlépe, kde mám rodinu, kde mám svůj vlastní koutek, kde je vše stále stejné a dodává mi klid a energii. Myslím, že domov si zaslouží mít každý bez rozdílu věku a profese. Bereme jej jako samozřejmost, ale nikdo by o něj určitě nechtěl ani neměl přijít. Já cítím domov jako bezpečné místo, které nutně potřebuji pro svou realizaci, pro své snění, pro svůj klid. Jsem šťastná, že domov mám, nejen ten původní, který nám vytvořili rodiče, ale i ten současný, který si na známých základech už budujeme nově pro naše dítě.

Jsem internistka, mám velmi blízko k různým pacientům a častokrát mám možnost si s nimi povídat a víc se o nich dozvědět. Mohu říct, že už i já dokážu u pacientů, kteří jsou u nás déle, odhadnout, zda mají domov a jak ten jejich domov vnímají a jak jim vědomí pomáhá či naopak. Pacienti, kteří mají milující rodinu a blízké, se pyšní častými návštěvami, jsou velmi komunikativní, vstřícní a velmi dobře spolupracují. Mají domov a hledí se co nejdříve uzdravit a honem domů. Na rozdíl od pacientů, kteří nejsou doma vítáni, o domov přicházejí a jejich blízcí po nich netouží. Tito pacienti bývají smutní, moc nekomunikují, pesimismus a obavy jim leckdy brání ve snaze o uzdravení.

Jsou situace, na které jen tak nezapomenu. Nedávno u nás byl hospitalizován pacient, kterého jsem shodou okolností velmi dobře znala. Pacient byl již při přijetí ve špatném stavu, nicméně až během hospitalizace se potvrdila diagnoza rozsáhlého metastatického postižení, nádor nejasného původu, indikována symptomatická terapie. Po domluvě s rodinou jsme pacienta převezli v pátek odpoledne domů, byl zajištěn domácí hospic. „Tak ahoj Jirko, už jedeš domů, tam Ti určitě bude líp“. „Děkuju, ty se měj hezky a všechny moc pozdravuj“. Bylo to rozloučení s veškerou pokorou a vědomím, že v této naprosto bezútěšné situaci je to nejpřirozenější řešení. Jirka zemřel několik hodin po návratu domů v kruhu svých blízkých.

MUDr. Šárka Černá